Halův pekařský rod z Vizovic je nejstarším doloženým pekařským rodem na Moravě  (od r. 1775). Pro Vizovice typická výroba figurek z těsta přecházela v rodině z generace na generaci.

Původně byla tato tradiční rukodělná výroba součástí běžného pekařského provozu, zejména v době svátků, kdy figurky z těsta tvořili nejen pekaři, ale také je přinášeli k upečení lidé, kteří je vyrobili doma. Zrodila se odnož uměleckého řemesla, které se postupem času stalo známým i mimo hranice valašského regionu a časem i po celém světě.

V r. 1955 byla živnost v Halově pekárně ve Vizovicích po 180 letech v rámci znárodnění zrušena. 

Dušan Hala - nadšený pokračovatel valašských tradic -  se s rodinou po přerušení stálého provozu pekárny profesionálně orientoval na lidovou tvořivost, a to zejména na tu, která souvisela  s pekařským řemeslem - výrobu vizovického pečiva.

Jednalo se o pečivo původně obřadního charakteru, tato lidová tvořivost se uplatňovala hlavně u příležitosti svátků (velikonoce, vánoce, slunovrat) anebo významných rodinných událostí (svatby, křtiny).

Označení  "vizovické pečivo" se nejvíc vžilo v průběhu 60.-90. let, Dušan Hala mu tak neříkal, používal termíny "figurky z těsta", "zvířátka", jak tomu byl zvyklý od dětství, kdy se od otce figurky učil dělat.

Tradiční výrobě se v dřívějších dobách věnovaly celé rodiny společně. Po 2. světové válce se tyto činnosti staly spíš záležitostí žen. Muž, který se jim věnoval tak jako Dušan Hala, už byl výjimkou a jeho rodina tomu vděčila za mnohá technická vylepšení výroby.

Tvorba obřadního pečiva, která má svůj  původ v nepaměti, se na některých místech ustálila a jeho výroba se stala pro region typickou. Vizovické pečivo je nejen na našem území unikátní obřadní pečivo nejedlého typu, pozůstatek lidové kultury starých generací.

Vizovické pečivo je pečivo figurálního charakteru, které dokáže překvapit jednoduchým receptem i obtížností nalezení správného technologického postupu. Nekynuté, tvrdé a křehké pečivo je vyrobené jenom z mouky a vody.

Vizovické pečivo má původní tradiční vzory, které se postupem doby sice trochu mění, ale jejich základní motivy zůstávají (strom života, věnce s valašskými figurami a hlavně původní typy zvířecích figurek.)

Výroba vizovického pečiva je součástí tradiční regionální kultury. Čím víc se drží staletých forem, tím víc vypovídá o tradicích svého národa a kraje. Nemůže zůstat pořád stejné, ale musí zachovávat návaznost na ornamentiku předešlých generací, rozvíjenou vlastní tvůrčí vynalézavostí v mezích tradice. Generační návaznost tu zajišťuje určitou samozřejmost myšlení v těchto mezích. 

Figurky zvířátek mají svou prastarou symboliku. Jednotlivá zvířátka představovala určité vlastnosti, které měla obdarovaným přinést.  Např. žába má zajistit dostatek čisté pramenité vody, holubička vnáší klid a pohodu do rodiny, ježek vypíchává nemoci, štír přináší obdarovným bohatství i štědrost, veverka je symbolem hospodárnosti.

Historicky pozoruhodnou figurkou je mrtvá holubička. Když zemřel v horách zbojník, vyráběla se na jeho památku.

Zajímavá (a také se říkalo, že nejstarší) je figurka mořské panny, prý vzpomínka na to, že tady bylo kdysi moře. Mořská panna není jedinou "mořskou" figurkou, která se v dávných časech stala motivem lidového umění tohoto regionu. Tyto motivy se objevují i v jiných oblastech lidové tvořivosti, například ve výšivkách. Dnes již nevyráběnými figurkami z vizovického pečiva, které jsou uváděny ve staré literatuře, je například také "čuňák" a "čuňka" (mořská prasátka), vyráběl se i mořský koník.

Tvůrci vizovického pečiva, kteří mají zájem na zachování jeho národopisného významu a symboliky, respektují při výrobě  původnost tvarů a tradiční návaznost.

Vizovické pečivo mluví v jazyce symbolismu. Nesnaží se o dokonalé připodobnění výrobku skutečnosti, ale o zdůraznění prvků, které jsou pro zpodobňovaný předmět typické (uši zajíce, hřeben kohouta, ocas veverky).

Pekař Dušan Hala vyráběl vizovické pečivo se svou ženou Julií a dcerami, které po otci zdědily výtvarné nadání.

Svatava - starší dcera pekaře Dušana Haly  - měla výtvarné vzdělání a taky velké nadšení pro lidové umění. Prezentovala vizovické pečivo v tisku, televizi, pořádáním výstav a spolu s otcem dělali stovky přednášek, převážně v tehdejších lázeňských zařízeních Luhačovic. 

Sbírala a studovala motivy původních valašských vzorů vizovického pečiva, které tehdy na některých místech ještě zůstaly zachované.

Byla také nadšenou sběratelkou starých valašských říkanek a její  "malované slovo" na batikovaných kraslicích často vyjadřovalo s valašskou otevřeností názor na dobu.

Dnes slouží vizovické pečivo především jako české tradiční suvenýry. Lidé si jej z naší země odvážejí jako tradiční lidové ručně vyrobené dárky, které nemají ve světě obdobu.

Symbolika vizovického pečiva

Figurky zvířátek mají svou prastarou symboliku. Jednotlivá zvířátka představovala určité hodnoty, které měla obdarovaným přinést.