Vizovické pečivo - tradiční folklorní výroba

Výroba nejedlého obřadního pečiva z mouky a vody má prastarou tradici ve Vizovicích na Moravě. Dávní předkové na chudém Valašsku vyráběli zejména zvířecí figurky a každé z nich přikládali určitý symbolický význam. Holubička měla zajistit klid v rodině, žába dostatek dobré vody, labuť byla symbolem trvalé lásky, ryba se jako symbol mlčenlivosti dávala starším lidem na výminku.

Lidé ze zalesněných Vizovických vrchů byli živi hlavně z brambor, zelí, ovoce a chovu ovcí. Z chudého kraje vznikala o to bohatší lidová tvořivost, která dávala vzniknout mnoha lidovým výrobkům z přírodních materiálů. Dřevorubci vyřezávali figurky, rolníci je vyráběli ze slámy a kukuřičného šústí. Ve svérázné ornamentice výšivek a kraslic se spojovaly motivy přírody s motivy nejjednodušších pracovních nástrojů (hrábě, vidle), tak jako tomu bylo v životě.

Do vizovického pečiva se charakter kraje také výrazně promítl. Základní sada vyráběných tvarů s prapůvodním symbolickým významem tvoří cca 30 druhů. Některá zvířata, jejichž figurky se z těsta vyráběly, už na Valašsku nežijí - tetřev, medvěd, vlk. Není úplně jasné, proč jsou mezi prapůvodními figurkami také mořští tvorové - mořský koník, mořská prasátka. Odpovídá to teorii, že tradice výroby tohoto nejedlého obřadního pečiva k nám přišla spolu s přímořskými národnostmi, z nichž Valaši pocházejí - Rumuni, Bulhaři. Zbytky tradic výroby podobného pečiva se v těchto zemích také dochovaly.

S pokrokem na Valašsku postupně docházelo ke zbohacení ornamentiky vizovického pečiva. Dnes se vyrábí betlémy, svícny, větší folklorně laděné kompozice. Valašský lidový charakter přetrvává v pravém vizovickém pečivu dál. V jeho výrobě je kus staré lidové moudrosti přenesené do moderní doby.